„Je pravda, že je to skoro na den 20. výročí toho března 2003, kdy pod záminkou, že Irák shromažďuje zbraně hromadného ničení, a tím se nemysleli jenom otravné látky, ale naznačoval se i pokus o získání tajemných nukleárních zbraní, britská a americká armáda vtrhla do Iráku. Začaly ho dobývat směrem od jihu k severu, mimochodem dost často okolo známých center historických center Mezopotámie, které patří k dědictví světové kultury, od Uruku, Ur, Ninive, Nippur aj. známá místa archeologických nálezů, stejně jako míst Bagdádského chalífátu

Zároveň britskou a americkou armádu podporovalo nejdříve jenom vlastně symbolicky 49 zemí, od té doby známé jako „koalice ochotných“. Z Prahy víme, že ještě na konci jedné etapy války vznikl dopis osmi evropských intelektuálů, mezi nimi i prezidenta České republiky Václava Havla, vyzývající Spojence, aby postupovali a zasáhli v Iráku proti tomuto nebezpečí a ohrožení našeho svobodného světa a „naší“ demokracie," říká Zdeněk Zbořil v úvodu rozhovoru pro .

„Časem se došlo k názoru, a došli k němu američtí vojenští experti, že žádné zbraně tohoto typu v Iráku nebyly, že záminka byla ostudnou smyšlenkou. Ale hned při té první fázi války zahynulo podle těchto expertů 160.000 lidí z toho asi 80% civilistů. To, co je na tom ještě hroznější je, že ta válka tím neskončila a že se vracela v různé podobě v boji proti tzv. Islámskému státu a útoky na jeho vojenské i civilní cíle. Nápad, že v Iráku vznikne demokracie se do velké míry nepodařilo uskutečnit dodnes, ale jak říkala Madelein Albright „stálo to za to“. Co se ale povedlo dokonale byl téměř celosvětový konflikt, tím myslím těch skoro padesát zemí a jejich armád ochotných pomáhat a účastnit se na těch válkách v Iráku tak, že se staly motorem rozvracení zemí a rozeštvávání všech skupin obyvatelstva v celé oblasti.

Dodnes nevíme k jakým to povede koncům, a jestli si myslíme, že to bude tak, že se nám to bude líbit, tak bych chtěl upozornit na podpis smlouvy mezi Íránem a Saúdskou Arábii, v podstatě ideově nesmiřitelných režimů sunnitů a šíitů, a také na podpis smlouvy mezi syrským prezidentem Bašírem Assadem v Moskvě o trvalé přítomnosti ruské armády na území kontrolovaném Assadovým režimem v Sýrii. V Iráku to začalo, Sýrií pokračovalo a kdo dnes ví, jak a kde to skončí?

To znamená, že válka přečkala dvacet let proměnlivého vývoje, přežila přítomnost asi 2.500 českých vojáků, kteří se tam pohybovali na bojištích i v iráckém zázemí. Výhled na mír je přesto v mlhách a dokonce se čas od času objeví nějaký politický pozorovatel, komentátor, kritik a politický činitel, který upozorňuje na to, že ti, kteří tuto válku vyvolali a vedli by měli být postaveni před soud. Ale ono to už vlastně nejde. Tony Blair se zapletl, ale z jeho aféry se mu, díky známé anglické dovednosti, někdo by řekl imperialistické drzosti, jeho odsouzení zabránilo. A ve středu zájmu mírotvorců je dnes Ukrajina. Ale jednou se škody materiální i morální budou muset sečíst a bude se muset skutečně světová veřejnost nad tím zamyslet, kdo co všechno způsobil, a co ještě způsobit může,“ dodává Zdeněk Zbořil.